2. kapitola

2. července 2014 v 18:07 | Ronny
Wrath s opovržením sledoval, jak se mu návštěvníci baru snaží co nejrychleji uvolnit cestu. Vydechovali strach a morbidní chtivou zvědavost. Nasál do plic zatuchlý pach.
Jsou jako dobytek. Všichni do jednoho.
Jeho oči za tmavými skly se pokoušely proniknout šerem projasněným jen tlumenými světly. Měl tak slabý zrak, že by uvítal spíše absolutní slepotu. Zavřel víčka a soustředil se pouze na sluchové vjemy; roztřídil rytmus hudby, izoloval šoupání nohou, šeptaná slova, řinkot další skleničky spadlé na zem. Kdyby do něčeho vrazil, bylo by mu to lhostejné. Ať židle, stůl nebo člověk, prostě by se po tom prošel.


Daria ucítil snadno, protože jeho tělo jako jediné v celé místnosti nečpělo panikou. Přesto mu připadalo, že ani
tenhle protřelý válečník není dnes večer ve své kůži.
Wrath otevřel oči až v okamžiku, kdy stanul před svým druhem. Vnímal jen jeho nejasné obrysy, jedinou vizuální informaci mu poskytoval upírův černý oděv a snědá pleť.
"Kam zmizel Tohrment?" zeptal se, sotva zachytil slabý odér skotské.
"Potřeboval se provětrat. Díky, že jsi přišel."
Wrath se posadil na židli. Upřel pohled do sálu a sledoval, jak dav lidí postupně zaplňuje prostor, který vytvořil při jeho příchodu.
Vyčkával.
Dunivý rytmus Ludakrisovy písničky přešel ve starší melodii oblíbené skupiny Cypres Hill.
Půjde to rychle. Darius je přímočarý střelec, který ví, že Wrath ukrutně nerad mrhá časem. Jeho mlčení naznačovalo, že má něco na srdci.
Darius si lokl piva, pak zhluboka a dlouze vydechl. "Můj pane -"
"Jestli ode mě něco chceš, tyhle formality si odpusť," přerušil ho Wrath, protože vycítil, že se k nim blíží servírka. Zaznamenal velké poprsí a pruh obnažené pokožky mezi krátkou přiléhavou košilí a minisukní.
"Dáte si něco k pití?" zeptala se vemlouvavě.
Byl v pokušení jí navrhnout, aby si lehla na stůl a nabídla mu svou krkavici. Lidská krev by ho dlouho naživu neudržela, ale každopádně chutná líp než whisky ředěná vodou.
"Zatím ne," odpověděl. Jeho odměřený úsměv znásobil její úzkost a zároveň v ní probudil chtíč. Vtáhl do plic její vůni.
Máš smůlu, holka, pomyslel si. Nemám zájem.
Dívka přikývla, ale k odchodu se neměla. Upírala na něj dychtivé oči vsazené hluboko do bledé tváře rámované světlými vlasy, jež na tmavém pozadí místnosti vytvářely svatozář. Okouzleně na něho zírala, jako by se jí z hlavy vykouřily nejen její povinnost, ale i jméno.
Wrath podobné situace nesnášel.
Darius netrpělivě poposedl. "To je všechno," zahučel. "Nic nám nechybí."
Dívka se dala na ústup a co nevidět splynula s davem. Wrath zaslechl, jak si upír odkašlal. "Díky, že jsi přišel."
"To už jsi říkal."
"Jo. Jasně. My dva jsme spolu už leccos prožili."
"Máš pravdu."
"Máme za sebou pár zatraceně vydařených bitek. A na kontě bezpočet bezduchých."
Wrath přikývl. Bratrstvo černé díky chrání rasu před Vyhlazovací společností už řadu generací. Jeho členem je i Darius. A Tohrment. A čtyři další. Bezduší, lidé zbavení srdce, jsou ve službách mimořádně zákeřného pána jménem Omega a mají nad bratry obrovskou početní převahu. Ovšem Wrath a jeho válečníci si je drží jaksepatří od těla.
Mimo jiné.
Darius si ještě jednou odkašlal. "Po všech těch letech -"
"D, zkrať to. Marissa mě dneska večer bude potřebovat."
"Chceš zase využít ten pokoj u mě v domě? Víš, že tam nikoho jiného nepouštím." Darius se rozpačitě zasmál.
"Myslím, že její bratr o tvou přítomnost ve svém domě moc nestojí."
Wrath založil paže na prsou a odsunul stůl, aby měl víc místa pro nohy.
Nezáleží mu na tom, jestli je Marissin bratr útlocitný fouňa, kterého uráží Wrathův životní styl. Havers je zkrátka snob a břídil, který si nevidí na špičku nosu. Není s to pochopit, co jsou nepřátelé rasy zač a jaké úsilí je třeba vynakládat na obranu populace.
A jen proto, že se to toho hodného hocha dotýká, si Wrath nehodlá hrát na frajera. Když někdo masakruje příslušníky jeho rodu, je jeho svatou povinností stát na bitevním poli po boku svých bratrů, místo aby se rozvaloval na nějakém trůnu. Ať sejde Havers bodnout.
Ale stejně… Marissa si nezaslouží, aby jí bratr znepříjemňoval život.
"Možná tvé nabídky využiju."
Darius se usmál. "Bude mi ctí."
"Pověz, co máš na srdci."
"Mám dceru."
Wrath k němu zvolna otočil hlavu. "Odkdy?"
"Už pár let…"
"Kdo je její matka?"
"Tu neznáš. A ona… ona už zemřela."
Zaútočil na něj Dariův žal, zhuštěný do palčivého pachu dávné bolesti, přebíjejícího smrad lidského potu, alkoholu a sexu, jímž byl klub prosycený.
"Kolik je jí let?" zajímal se Wrath. Nejasně tušil, kam jejich rozhovor spěje.
"Pětadvacet."
Wrath polohlasně zaklel. "Tohle ode mě nežádej, Darie. Nechtěj, abych to udělal."
"Nemám na vybranou, můj pane. Tvoje krev je -"
"Ještě jednou mě takhle oslovíš a umlčím tě. Jednou provždy."
"Ty mi nerozumíš. Ona je -"
Wrath se nadzvedl na židli. Darius ho popadl za předloktí, ale on jeho ruku nesmlouvavě setřásl. "Je napůl člověk."
"Kristepane…"
"Takže proměnu možná nepřežije, pokud jí bude muset projít. Ale když jí pomůžeš, má aspoň nějakou naději. Máš tak mocnou krev, že se zvýší šance na to, že jako míšenka proměnu úspěšně zvládne. Nežádám tě, aby se stala tvojí shellan. Ani abys ji chránil, protože to obstarám sám. Jen bych rád… Prosím… Synové mi zemřeli. Ona je to jediné, co by po mně mohlo zůstat. A… a já jsem její matku miloval."
Být to někdo jiný, Wrath by zareagoval dvěma slovy, která používá s velkou chutí: vojet a vyřídit. Pokud jde o něj, zná jen dvě přijatelné polohy, ve kterých se může nalézat jedinec druhu Homo sapiens. Ženská na zádech a chlap tváří k zemi.
Ale Darius je pro něj skoro jako přítel. Lépe řečeno by byl, kdyby mu dovolil se s ním sblížit.
Wrath vstal a zavřel oči. Prostoupila ho prudká zášť, která mu směřovala do středu hrudi. Nenáviděl se za to, že odchází, ale opravdu není ten pravý, kdo by měl pomoct nějaké polokrevné nebožačce překonat tak bolestivé a nebezpečné období. Laskavost a slitovnost nepatří do jeho charakterové výbavy.
"Nemůžu to udělat. Ani pro tebe."
Nápor Dariova bezbřehého zoufalství ho zasáhl tak mocně, až se pod tlakem citové vlny doslova zapotácel. Sevřel upírovi rameno.
"Jestli pro ni opravdu chceš něco udělat, požádej o to někoho jiného."
Wrath se otočil a vypochodoval z baru. Při odchodu vymazal z mozkové kůry každého člověka veškeré vzpomínky na svou přítomnost. Ti silnější získají dojem, že se jim o něm jenom zdálo. Ti slabší si ho vůbec nezapamatují.
Jakmile vyšel na ulici, zamířil do tmavého kouta za nočním klubem, kde mohl nerušeně a beze svědků zmizet. Míjel ženu, která ve zšeřelém výklenku svědomitě obsluhovala jakéhosi zákazníka, žebráka opilého do bezvědomí, obchodníka s drogami, který po telefonu smlouval aktuální cenu cracku.
Okamžitě poznal, že ho někdo sleduje. I s kým má co do činění. Přeslazená vůně kojeneckého zásypu je spolehlivý indikátor.
Roztáhl ústa do širokého úsměvu, rozevřel kožené sako a vybral z výstroje jeden z hira šurikenů. Ocelová vrhací hvězda mu padla do dlaně jako ulitá. Tři unce smrtícího kovu, připraveného odplachtit vzduchem.
Ze zvyku potěžkal zbraň, aniž změnil tempo chůze, přestože by se na svůj stín nejraději bez dlouhých okolků vrhl. Potom, co odmítl Dariovu prosbu, dychtil po boji. Člen Vyhlazovací společnosti, který se mu pověsil na paty, si nemohl vybrat vhodnější chvíli.
Likvidace bytosti zbavené duše byl v tu chvíli jediný účinný lék na jeho podráždění.
Jak odváděl bezduchého do husté tmy, jeho tělo se dolaďovalo na nadcházející souboj. Srdce nasadilo pravidelný rytmus, svaly paží a stehen se chvěly nedočkavým očekáváním. Jemný sluch zachytil sotva slyšitelné natažení kohoutku a šestý smysl stanovil její cíl. Pistole mu mířila přímo na zátylek.
Bleskovým plynulým pohybem se otočil přesně v okamžiku, kdy střela opustila ústí hlavně. Uhnul před ní a současně vyslal k cíli hvězdu. Vzduch proťal bledý odlesk oceli, která opsala smrtící oblouk. Zasáhla bezduchého do krku, proťala mu hrdlo a ztratila se v neproniknutelné tmě. Pistole dopadla na chodník a sklouzla po asfaltu.
Bezduchý se chytil oběma rukama za krk a klesl na
kolena.
Wrath k němu přistoupil a prošacoval ho. Vzal náprsní tašku a mobilní telefon, které u něj našel, a uložil si je do vnitřní kapsy saka.
Poté vytáhl z pouzdra na prsou dlouhý nůž s černou čepelí. Trochu ho zklamalo, že souboj netrval déle, ale soudě podle tmavých vlnitých vlasů a poměrně diletantského útoku, byl jeho soupeř pouhý zelenáč. Rázně převrátil bezduchého na záda a vyhodil dýku do vzduchu. Její rukojeť mu hladce dopadla do dlaně. Zabodl ostří do masa a prořízl kost; nůž se vnořil do temné prázdnoty, kde kdysi tlouklo srdce.
Bezduchý se s přidušeným zachrčením rozpadl v záblesku světla.
Wrath otřel čepel o kožené kalhoty, zasunul nůž zpět do pouzdra a napřímil se. Rozhlédl se po okolí. A pak se dematerializoval.


Darius dopil třetí pivo. Přitočily se k němu dvě půvabné dívky v gótských kostýmech a nabídly se, že mu pomohou zapomenout na starosti. On je však odmítl.
Vyšel z baru a vykročil ke svému BMW 650i zaparkovanému na zákazu stání v ústí uličky za klubem. Jako každý pořádný upír se mohl dematerializovat, zase se zhmotňovat dle libosti a překonávat nesmírné vzdálenosti, ale pokud měl s sebou něco těžkého, byl to zatraceně tvrdý oříšek. A rozhodně to nehodlal provozovat na veřejnosti.
Nemluvě o tom, že řídit luxusní auto je čirá radost.
Darius nasedl do BMW a zabouchl dveře. Z potemnělé oblohy se začal snášet déšť; o přední sklo pleskly první těžké kapky.
Všechny možnosti ještě nevyčerpal. Zmínka o Marissině bratrovi ho inspirovala k dalším úvahám. Havers je lékař, oddaný felčar rasy. Možná si bude vědět rady. Každopádně to stojí za pokus.
Ponořený do úvah vsunul klíček do zapalování a otočil jím. Startér zahvízdal. Otočil klíčkem ještě jednou. V momentě, kdy zaslechl pravidelné tikání, se ho zmocnilo neblahé tušení.
Vzápětí explodovala bomba připevněná k podvozku a napojená na elektrický systém vozu.
Ve zlomku vteřiny předtím, než mu tělo sežehl oslňující záblesk detonace, věnoval poslední myšlenku své dceři, která se s ním má setkat. A která ho už nikdy nespatří.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama